ROZHOVOR: Dokument natáčený v Kroměříži představí barokního velmože Lichtenstein – Castelcorna

Můžete nám svůj projekt několika větami představit?

Samozřejmě, rád. Projekt s pracovním názvem ‚Barokní velmož‘ popisuje osobnost Karla z Lichtensteina – Castelcorna. O této osobnosti se v moravských krajích moc neví. Přitom právě tento člověk vtiskl stavební podobu tomu, co dnes vnímáme jako naše kulturní dědictví. Například v Kroměříži, kde Lichtenstein prožil coby říšský kníže velkou část svého života, se bavíme o Velkém náměstí, Arcibiskupském zámku, Podzámecké i Květné zahradě.

Lichtenstein byl také olomouckým biskupem, takže v tomto městě potkáme jeho stopy zejména v budově arcibiskupství. Svůj otisk ale zanechal i v menších lokalitách – například na Svatém Kopečku nebo v kostele ve Staré Vodě.

Proč jste se rozhodl zdokumentovat právě osobnost Karla Lichtensteina?

Námět vzešel z dlouhodobé spolupráce s Muzeem umění Olomouc, které je garantem velkého projektu odborníků, kteří osobnost Karla Lichtenstein – Castelcorna zpracovávají z hlediska odborného, historického.

Jinými slovy, 20 odborníků pracuje na tom, abychom Karla dostali do veřejného povědomí, a to na místo, které si zaslouží. Karel Lichtenstein totiž nebyl jen stavitel, ale také sběratel. Právě u něj mají počátek všechny zásadní sbírky, ale také kroměřížská knihovna, místní hudební archiv nebo hudební tradice.

Mimochodem, v roce 2019 proběhne k tomuto tématu i velká výstava. K vidění bude jak v Kroměříži, tak Olomouci. Náš film bude výstavám předcházet. Jeho úkolem je tedy mimo jiné i přilákat pozornost široké veřejnosti: Bude totiž odvysílán Českou televizí.

Víte, každý, kdo navštíví Kroměříž, obdivuje místní památky. Téměř nikdo ale neví, kdo je za tím. To bychom chtěli dokumentem začít měnit.

Přesuňme se na chvíli od osobnosti Karla Lichtensteina k samotnému filmu. Kolik času vám například zabere jeho výroba?

Projekt máme rozložený mezi roky 2016–2019. Vyvrcholení bude právě v roce 2019, kdy plánujeme televizní premiéru. Té budou předcházet i tzv. předpremiéry. Jedna z nich proběhne určitě v Kroměříží, dále v Olomouci a Praze, případně též ve Zlíně nebo Prostějově. Zkrátka všude tam, kde je silné divácké zázemí.

Co se týče roku 2016, ten se odehrával ve znamení příprav. Rok 2017 je už věnován samotnému natáčení. Takových 70–80 % natočeného materiálu vzniká právě letos. V následujícím roce pak proběhnou dotáčky, postprodukce a střih. S konečnou finalizací počítáme pro začátek podzimu 2018, takže zmíněné předpremiéry by mohly proběhnout už v říjnu 2018.

Pokud to bude jen trochu možné, předpremiér se bude vždy někdo ze štábu osobně účastnit – ať už to budu já nebo třeba náš kameraman Ivo Popek. Doufáme, že se nám takto podaří oslovit i středoškolskou mládež. A to nejenom z církevních gymnázií, ale i mladší generaci. S touto vizí pracujeme od začátku, takže způsob zpracování filmu a vůbec celé jeho pojetí je tomuto cíli přizpůsobeno.

Prozradíte nám, kolik natáčecích dnů strávil (nebo ještě stráví) váš štáb v Kroměříži?

Když to zjednoduším, převážná část natáčení probíhá ve dvou městech, a to v Kroměříži a Olomouci. Časově je to rozložené zhruba půl na půl. Kroměříž je především místem, kde se odehrává Karlův život coby říšského knížete. Olomouc je naopak představena jako církevní záležitost.

Jestli se ale ptáte na konkrétní čísla, tak v Kroměříži je těch natáčecích dnů ve výsledku trochu více, cca 14–16. Například v Květné zahradě totiž potřebujeme zachytit jednotlivá roční období. Do města se tak musíme opakovaně vracet.

Jaké části Kroměříže kromě zmíněné Květné zahrady ve filmu ještě uvidíme?

Tak máme za sebou natáčení v Jánské ulici, kanovnických domech a samozřejmě také na Velkém náměstí a Arcibiskupském zámku.

Jako důležité ale vnímám především fakt, že dokument vzniká v barokním pojetí. V jeho zpracování se snažíme diváky občas něčím překvapit. Víme například, že na Květné zahradě začal Karel pracovat, když mu bylo 40 let. V té době se obklopil vrstevníky a celou zahradu vytvořil ke svému obrazu. Oproti tomu zámek přestavoval po celý svůj život.

V dokumentu jsou tyto jednotlivé události zachyceny hranými scénami, ale také komponovanými záležitostmi, jako je třeba balet komponovaný přímo pro náš film nebo použití barokní hudby.

V dokumentu mícháme současnost, minulost, přítomnost a možná i budoucnost. Jsou to takové perličky, které se navzájem prolínají. Hrané scény pak připravujeme ve filmovém pojetí. Diváci se mohou těšit na herce Jaroslava Plesla, který ztvárňuje právě Karla Lichtensteina.

Při natáčení jsme využili také součinnost komparzu, který nám zajistili kroměřížští manové. Ve filmu se totiž objeví biskupská i lichtensteinská garda v odpovídajících dobových kostýmech. Komparzisty jsme využili také na epizodní scény prezentující měšťanský život. A co se týče dokumentárních částí, ty budou odlišeny formou řeči a celkovým pojetím.

Podílí se na projektu mimo vaši produkční společnost a Českou televizi i někdo další?

Ano. Pode mnou jsou tzv. podkoproducenti, mezi které patří především UNESCO – Ministerstvo kultury České republiky, Muzeum umění Olomouc, Arcibiskupství olomoucké, Olomoucký kraj, město Kroměříž a do budoucna bychom rádi počítali i se Zlínským krajem, kde vlastně část dokumentu vzniká.

Teď jste mi trochu nahrál. Město Kroměříž totiž patří mezi naše ‚Filmové obce‘. Určitě se tedy musím zeptat, nakolik jste byl se spoluprací tohoto města spokojený?

Musím říct, že město Kroměříž funguje velmi dobře. Bez jeho pomoci se zábory by projekt nemohl probíhat v takové podobě, v jaké je nyní. Pro natáčení nám uzavřeli například celou Jánskou ulici i prostory před zámkem. Pomohla nám také řada místních historiků.

Na druhé straně, toto jsou věci, které by podle mě měly fungovat ve městech automaticky. Vždyť odvysílání dokumentu přiláká na zachycená místa nové turisty. A to obzvlášť v případech, kdy je město ve filmu přiznáno. Třeba při nedávném natáčení Marie Terezie si arcibiskupský zámek také zahrál, ale ve filmu bude prezentován jako vídeňský Schönbrunn. Dokument Barokní velmož je oproti tomu film přímo o Kroměříži a pro Kroměříž.

Autor: Magdaléna Hladká, ZLÍN FILM OFFICE

Zpět na ZLÍN FILM