ROZHOVOR: „Cítili jsme se jako členové štábu,“ říká majitel baťovského domku, ve kterém nedávno točili filmaři
Zlínský kraj v letošním roce podpořil vznik šesti filmových projektů. Jeden z nich – rodinný seriál Kriminálka 5. C – se ve Zlíně s průběžnými přestávkami točí i v období těchto letních měsíců. Kromě veřejných míst (park Svobody, Kongresové centrum, sklady v Malenovicích a další) filmaři zavítali také do soukromých prostorů. Jedním z nich byl i baťovský domek pana Oldřicha Kozubíka.
Oldřich Kozubík před svým domem, ve kterém se před pár dny natáčelo | Zdroj: Osobní archiv
Jak jste se ke spolupráci s filmaři dostal?
Jednou se nám objevil ve schránce lístek s informací, že produkce televizního seriálu hledá v této oblasti rodinný dům k natáčení. Ale my jsme na to v první chvíli nereagovali. Jenže pár dnů na to za námi přišla sestra mé ženy, která bydlí jen o ulici níž. Chtěla se s filmaři dohodnout, ale její dům byl pro účely seriálu malý. A tak ji napadlo, že by mohli točit u nás. Na to konto nás propojila se štábem, přišel za námi produkční a dohodli jsme se.
Člověk nemívá filmaře v domě často. Co jste od této zkušenosti očekával?
Doufal jsem, že uvidím trochu toho filmařského řemesla. Film je totiž můj koníček. Denně si pustím dva filmy. Další věc je, že hraji ochotnické divadlo a říkal jsem si, že vidět filmové herce a vůbec celý štáb v akci, by pro mě mohl být dobrý zážitek.
A naplnilo se toto očekávání?
Musím říct, že u nás doma vládla spokojenost. Byli jsme rádi, že jsme se natáčení mohli zúčastnit. Se všemi ze štábu se nám dobře jednalo. Třeba pan režisér, to je výborný chlapík. Stejně tak producent, osvětlovači…
Kolik lidí se vám nakonec po domě pohybovalo?
Odhaduji kolem čtyřiceti. To se samozřejmě průběžně měnilo, podle potřeb natáčení. Je pravda, že na začátku jsme tak velkou skupinu nečekali, takže to byl trochu šok. Ale pak jsme si zvykli. Byla to fajn parta.
Mít v domě čtyřicet cizích lidí musí znamenat pro běžný chod domácnosti řadu omezení…
Nás to v zásadě neomezovalo. Po dobu těch pěti dnů, kdy se u nás točilo, jsme byli ubytovaní na hotelu. Pro mě to bylo vlastně jako dovolená. Byla to změna. Mám z toho veskrze dobré pocity.
Ulice Příkrá ve Zlíně při natáčení seriálu Kriminálka 5.C | Foto: ZLÍN FILM OFFICE
Takže jste dali filmařům klíče od domu a na týden se odstěhovali do hotelu? ????
Kdepak. Prakticky se nestalo, že by u nás byli filmaři chvilku sami, beze mě či mojí ženy. Já i manželka pracujeme jako OSVČ, takže jsme si naštěstí mohli upravit pracovní dobu tak, aby vždy alespoň jeden z nás byl doma. Každé ráno jsme filmařům otevírali a večer zase dům zamkli. Myslím, že i producent byl za naši přítomnost rád. Přece jen čas od času něco potřeboval. Vlastně jsme se cítili jako členové štábu.
Jak baťovský domek zvládal nápor takové skupiny lidí?
Musím samozřejmě přiznat, že v určitých chvílích to u nás vypadalo, jako by tam vybuchla bomba. Ale kluci ze štábu byli neskutečně rychlí. Všechno bylo hned uklizené. Hlavně chlapi ze stavby, ti nám v domě pořád vysávali a opravdu se snažili (smích). Jediné, co se zatím nepodařilo dát do pořádku, je čmouha na podlaze, která vznikla posouváním nábytku. Jeden z kulisáků nám ale nabídl, že to přijde opravit. Po zkušenosti s fungováním tohoto štábu nemám strach, že bychom to brzy nevyřešili.
Mělo pro vás natáčení kromě pohledu do zákulisí i nějaký další přínos?
Určitě. Za pronájem domku jsme dostali od štábu zaplaceno – takříkajíc k naší spokojenosti. Kromě toho jsem si mohl střihnout vlastní malou roli.
Jak jste se k ní dostal?
Když za námi tenkrát přišel produkční z televize, vtipkoval jsem, že bych si mohl v seriálu coby ochotník taky zahrát – kdyby jim třeba chybělo obsazení pro některou z hlavních postav (smích). Ale nevěřil jsem, že by to mohlo vyjít. Pak za mnou z ničeho nic přišli s tím, že pro mě mají roli pošťáka. Takže jsem chodil s balíčkem kolem našeho domku a hledal adresáta. Nakonec jsem poštu předal hlavnímu hrdinovi – klučinovi z té dětské party, který bydlel právě v našem domě. Natočení scény trvalo 20–30 minut, ale bylo to parádní. A i za tuto roli jsem dostal honorář.
A co spolupráce s Jurajem Nvotou, režisérem seriálu?
Práce s režisérem byla výborná. Ve filmech jsou režiséři většinou nerváci, ale tento člověk byl velmi příjemný. My jsme se vůbec se členy štábu hodně skamarádili. V průběhu natáčení jsme chodili na pivo. Mimochodem, jednomu kolegovi ze štábu (nebudu jmenovat) jsme s manželkou pomohli sehnat kontakt na jeho bývalou lásku, se kterou se neviděl 35 let. Takže kromě pohledu do zákulisí jsme si z natáčení odnesli i nová kamarádství.
Je možné, že někteří čtenáři teď začínají o spolupráci s filmaři sami přemýšlet. Jak byste pro ně svoji zkušenost shrnul?
Režisér mi v jednu chvíli ze srandy říkal: „Filmaře do domu jednou a dost, co?“ (smích). Ale ne, za mě vládne spokojenost. Samozřejmě, je to určitý nápor, ale my jsme získali dobré zkušenosti. Obecně bych takový zážitek druhým doporučil. Jen je dobré, aby si s produkčním nejdřív probrali, kolik bude mít štáb lidí a jak to celé bude probíhat. Já sám ale nemůžu říct půl slova. Jak už jsem řekl, mám jen dobré zkušenosti. A co se týče hraní, do vedlejší role bych šel klidně znovu. Obohacení vnímám i v tom, že jsem konečně viděl, jak se vlastně dělá film.
Zaujala vás spolupráce s filmaři? Chcete si ji také vyzkoušet a nabídnout štábu svůj dům či byt? Ozvěte se zlínské filmové kanceláři. Zařadíme vás do naší interní databáze a v případě poptávky od filmařů vás se štábem rádi propojíme.
Kontaktní osoba: Magdaléna Hladká (Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.).
