ROZHOVOR: Do Vsetína za největší přehlídkou filmů z Balkánu v ČR

Jiří Fiala (vlevo) a Milan Kostelník (druhý zleva) při loňském maratonu (dále sedí režisér Damjan Kozole, překladatelka Branka Čačkovič a Petr Mašata) | Zdroj: Balkanfilm s. r. o.

Můžete pro ty, kteří akci neznají, maraton pár slovy představit?

Milan Kostelník (MK): Vsetínský filmový maraton byl před mnoha lety lokální akcí. Svůj počátek má v období první činnosti našeho Filmového klubu ještě v době komunismu. Tehdy to bylo spíše takové jednodenní filmové poděkování členům, filmový nášup k běžné sezóně.

Počátek našeho mapování balkánských filmů začal v roce 2007, kdy jsme poprvé zařadili do programu několik snímků natočených na Balkánském poloostrově. Balkánské filmy nás však trvale oslovily a během deseti let se maraton etabloval jako největší přehlídka filmů z Balkánu v České republice.

Od té doby jsme představili divákům již 211 celovečerních hraných filmů z tohoto regionu. Více jak polovinu snímků jsme přeložili a otitulkovali speciálně pro Vsetínský filmový maraton. Jaký typ diváků se snažíte maratonem oslovit? Stanovili jste třeba věkové omezení?

Jiří Fiala (JF): Ano, akce není vhodná pro děti do patnácti let. Jinak je určena komukoliv, kdo má rád film a koho alespoň trochu zajímá Balkán, a to jak místním filmovým fanouškům, tak filmovým nadšencům z celé republiky, případně ze Slovenska.

Kolik dnů vlastně takový maraton trvá a jaký je jeho program?

JF: Je to zpravidla třídenní víkendová akce. Letos se budeme podruhé zabývat aktuální srbskou kinematografií. Osu programu budou tvořit filmy z let 2012–1017. Navážeme tak přímo na přehlídku, kterou jsme uskutečnili v roce 2012. K desítce nových srbských filmů přidáme ještě miniprofil režiséra Gorana Markoviće. Diváci budou moci vidět jeho poslední film Falsifikátor, ke kterému jsme přidali jeho tři žánrové filmy z 80. let.

MK: Soustřeďujeme se zejména na filmovou přehlídku, proto jsme se rozhodli z programu vypustit koncerty a podobné akce. Příležitostně zařazujeme do programu také odborné přednášky k filmům. Ale každý film začínáme úvodem odborného lektora, který přiblíží vznik filmu, pokud tak neudělá sám režisér, je-li přítomen. Snažíme se také vždy připravit tematickou výstavu v prostorách kina. Nejinak tomu bude i letos.

Co považujete za největší lákadlo letošního ročníku?

MK: Samozřejmě, že program – je totiž složený z filmů, jenž není možné u nás běžně vidět. Neexistují k nim ani české titulky. Licenční povolení k projekcím filmů domlouváme přímo se srbskými vlastníky práv. Všechny filmy pro účel projekce na vsetínském filmovém maratonu musíme také přeložit a otitulkovat. Je to náročná technická práce. Vyplatí se; chceme, aby divák měl při projekci nejlepší komfort. Pokud bychom postavili přehlídku z běžně dostupných filmů, těžko bychom přilákali do Vsetína třeba někoho z Prahy, kde se děje denně více kulturních událostí.

JF: Jsem si také jistý, že náš festiválek diváci navštěvují kvůli jeho neopakovatelné atmosféře. Ta je příjemná, takřka rodinná. Mezi filmy je prostor pro posezení s tradičně vynikajícím a cenově více než dostupným občerstvením, při kterém diváci hojně diskutují o zhlédnutých filmech. Panuje zde náramná pohoda.

Jaké zajímavé hosty se vám v rámci maratonu podařilo do Vsetína dostat?

JF: V letošním roce měl být hostem režisér Goran Marković. Je však i po sedmdesátce pracovně velmi vytížen a festivalu se nakonec nemůže zúčastnit. Věřím ale, že divákům s ním zprostředkujeme alespoň virtuální setkání. Rozhovor uvidí a uslyší alespoň z plátna.

V minulosti se nám opakovaně podařilo přivést na festival mimořádně zajímavé hosty. V loňském roce to byl nejvýznamnější slovinský režisér současnosti Damjan Kozole. Velmi zajímavé bylo také setkání s chorvatským režisérem Daliborem Matanićem. Ten patří mezi nejoceňovanější chorvatské filmaře současnosti. Za velkou událost bych označil také účast makedonského režiséra Stoleho Popova, který k nám v roce 2010 neváhal přicestovat z Makedonie autem…

Největším zážitkem bylo určitě setkání s Ljubišou Samardžičem v roce 2012 právě při minulém „srbském maratonu“. Ljubiša Samardžić, který bohužel loni zemřel, platil za hvězdu největší velikosti. Nejen v Srbsku, ale na celém Balkáně.

Maraton se soustředí právě na filmy z Balkánu. Proč zrovna ty?

JF: V roce 2005 jsme se zamýšleli, jak tuto akci restartovat a přilákat početnější publikum. Došli jsme k závěru, že musíme připravit program, který nikde jinde nemá obdoby, abychom přilákali i diváky z větší dálky. V té době se dost psalo o tzv. „rumunské nové vlně“. Jako první v Česku jsme uspořádali přehlídku věnovanou právě této oblasti. Tím, že jsme ji doplnili ještě několika starými rumunskými filmy, jsme vytvořili model, který používáme dodnes.

Další rok jsme udělali přehlídku slovinského filmu, a jelikož se počet diváků na akci ztrojnásobil, rozhodli jsme se v mapování balkánské kinematografie pokračovat. Určitě těžíme z výjimečnosti akce. Přestože se dnes občas někdo odhodlá uspořádat přehlídku balkánskému filmu (čemuž prostřednictvím naší distribuční filmy Balkanfilm vlastně i napomáháme), nikdo se tomu nevěnuje s takovou soustavností a cílevědomostí jako my.

O tom myslím svědčí i skutečnost, že jste kromě pořádání maratonu založili také distribuční společnost Balkanfilm, s. r. o. Co vás k tomu vedlo?

MK: Distribuční společnost Balkanfilm vznikla jako logické pokračování naší práce pro filmový klub. Bylo nám líto, že mnoho dobrých filmů z Balkánu, které jsme od roku 2011 pro filmovou přehlídku přeložili a otitulkovali, nemohou čeští diváci uvidět v běžné distribuci. Tak jsme se rozhodli pro to něco udělat a sami začali některé filmy distribuovat. Duší Balkanfilmu je režisér makedonského původu a dnešní vedoucí katedry střihu na pražské FAMU, náš dobrý kamarád, režisér Ivo Trajkov. S jeho pomocí se nám také otvírají mnohé dveře na Balkáně. Balkanfilm v současné době distribuuje 14 filmů a další dva vstoupí do české distribuce v březnu či v dubnu.

Co považujete za svůj největší distributorský úspěch?

MK: To, že jsme se do distribuce balkánských filmů vůbec pustili. Díky Balkanfilmu se minimálně zpětinásobil počet balkánských filmů, které mohou česká kina hrát. Naše filmy vidělo za rok a půl skoro 4 000 diváků. To není až tak málo, když si uvědomíme, že do kin vstupují bez zásadnější reklamy.

Jsme rádi, že našimi diváky jsou spíše diváci filmových klubů a artových kin, kteří jsou ke snímkům z Balkánu vnímavější. V letošním se nám podařilo do distribuce připravit dva filmy, které se trochu odlišují od toho, co jsme doposud kinům nabízeli. Jednak je to opravdu ryze balkánská, bláznivá a nekorektní komedie Básník, který málem zabil Hitlera, která si dělá legraci z mnoha osobností jugoslávské válečné historie.

Na duben pak připravujeme se speciální podporou historické soudní drama o soudu s atentátníky na Ferdinanda d´Este s názvem Gavrilo Princip – proces. Film velmi dobře zapadá svým námětem do vzpomínek a diskuzí nad výročím konce 1. světové války.

Co vás na práci věnované balkánskému filmu nejvíce těší? Co je vaší hlavní motivací?

JF: Skvělé je, že můžeme zprostředkovat divákům zážitek ze zhlédnutí filmů, které sami milujeme. A vědomí, že bez nás by je nikdy neviděli. Také to, že se nám kolem sebe podařilo soustředit skupinu asi deseti lidí, kteří jsou i v dnešní komerční době schopni nachystat bez nároku na honorář akci, která si v ničem nezadá s podobnými přehlídkami, na kterých pracuje třeba dvojnásobný počet profesionálů.

Autor: Magdaléna Hladká, ZLÍN FILM OFFICE