ROZHOVOR: Michael Carrington ve Zlíně vyvíjí svůj nový film

Film, který Michael Carrington ve Zlíně vyvíjí, bude vznikat formou písečné animace. | Foto: ZLÍN FILM OFFICE

Proč jste si vybral pro vývoj filmu právě Zlín?

Projekt jsem měl v hlavě delší dobu. Pak se mi jednoho dne ozvali z Filmového uzlu Zlín, jestli nechci navázat spolupráci. Jednání byla dlouhá, ale nakonec jsme se dohodli, že společně zkusíme vyvinout právě tento autorský snímek.

Navíc mám k ateliérům osobní vztah. Absolvoval jsem totiž zlínskou filmovou školu. Strávil jsem tu hodně času mezi dobrými lidmi. Bylo to tady velice tvořivé prostředí. Dnes už je to jiné. Ale o to víc jsem rád, že se tu zase něco děje. Že tu můžu týden být a vyvíjet něco, co není komerční.

Najde se mezi členy vašeho týmu i někdo z místních filmařů?

Ano, spolupracuji se Zdeňkem Krupou (pozn. red.: pedagog střední filmové školy, bývalý spolupracovník Karla Zemana). Dělá nám kameru a svícení scény. Ale třeba hudbu pro nás bude komponovat muzikant z Turecka, konkrétně z Istanbulu.

Jak byste projekt čtenářům představil?

Je to krátký (5–7 minutový) animovaný snímek. Pracovně se jmenuje ‚Vlny‘. Ty budou prostupovat celým filmem, ať už symbolicky nebo reálně. Pro diváky bude snad výsledek zajímavý i použitou technikou – písečnou animací. Ta umožňuje pracovat s určitou hrubostí nebo chcete-li nedokonalostí obrazu. I proto ve filmu nechci vyprávět konkrétní příběh, ale spíš si hrát s pocity a náladou. Tomu napomůže využití hudby a rytmu, který bude cítit přes celý film.

Co si pod pojmem ‚písečná animace‘ představit?

Je to náročný proces, kdy každý obraz vytváříte z písku na skleněné podložce. Hotový obrázek nafotíte kamerou a ve speciálním softwaru pak fotky navzájem rozpohybujete.

Náročnost spočívá hlavně v tom, že se vám při každém zásahu obraz rozpadne a musíte ho tvořit znovu. Komplikované je to i v momentě, kdy má na animaci pracovat víc lidí. Udržet jednotný vizuální styl není při této technice vůbec snadné. Sám jsem vyzkoušel spolupráci se třemi animátorkami, ale ještě pořád to není ono. Největším úskalím je pak animace jemných pohybů.

Filmů tvořených písečnou animací je obecně málo. Pro mě samotného je to poprvé, kdy se do podobného projektu pouštím. Zkušenosti získávám teprve nyní postupným zkoušením. K tomu právě slouží fáze vývoje.

Co všechno musíte v rámci této etapy stihnout? Je časově náročná?

Teď probíhá první, tzv. výtvarná část. Ta mně osobně zabere zhruba měsíc. Pak budu pracovat na storyboardu a animatiku (pozn. red.: první fáze přípravy filmu, kdy se obraz rozhýbe). Výsledkem vývoje by měl být jasný technologický postup, podle kterého bude možné film vyrobit.

Zmínil jste, že písečná animace je nesmírně náročná. Připouštíte si možnost, že od ní nakonec upustíte a film zpracujete ‚tradiční‘ cestou?

U techniky chci vytrvat, protože navzdory obtížnosti dovoluje určitou volnost a nejasnost v obraze. Jen je zkrátka těžké najít postup, jak sám tvořit a nejlépe i jak předat popis výroby někomu dalšímu, aby s animací mohl pomoct. Jeden animátor by výrobu filmu zvládal těžko. Vezměte si, že za jeden den se zvládne reálně naanimovat cca 5 vteřin hotového materiálu. Člověk je navíc po 2–3 hodinách neustálého soustředění unavený a chtě nechtě potřebuje pauzu.

Vy navíc v projektu nefigurujete pouze jako animátor…

To je pravda. Z tvůrčí oblasti mám na starost v podstatě všechno – scénář, animaci, režii. V produkčních záležitostech mě naštěstí zastupuje Petra Ptáčková. I díky ní se na vývoj projektu podařilo získat podporu ze Státního fondu kinematografie.

Kdy chcete mít film hotový?

S výrobou budeme muset počkat minimálně na rok 2020, protože teď natáčíme s Janem Balejem celovečerní loutkový film v Praze. Ten musím dokončit jako první. Záležet bude i na tom, zda se nám podaří pro výrobu zajistit financování. Bude to zkrátka delší proces, což mě trochu mrzí. Když se realizace nápadu vleče moc dlouho, člověk může ztratit počáteční chuť a motivaci.

Pokud se vše podaří, kde uvidíme výsledek?

První na řadě budou určitě festivaly. Ale ještě nepředbíhejme. :-)