ROZHOVOR: "Proč natáčím na Valašsku? Cítím tady vnitřní klid a pohodu," říká režisérka Marta Santovjáková Gerlíková
Režisérka Marta Santovjáková Gerlíková se narodila v Jablůnce, blízko Vsetína. Svůj cit a vztah k rodnému Valašsku předává nejen prostřednictvím zpěvu lidových písní, ale také jako autorka různých filmových počinů – například celovečerního snímku DĚDA nebo Tehdy spolu. Na jakých filmových projektech pracuje právě teď? A budou se opět natáčet na Valašsku?
Valašská režisérka Marta Santovjáková Gerlíková | Zdroj: Marta Santovjáková Gerlíková
Oba vaše celovečerní filmy odráží život na Valašsku. Proč zrovna tato oblast?
Na Valašsku jsem se narodila a na Valašsku také zemřu (směje se).
Mám tento region ráda. Jako malá holka jsem hodně času trávila u svých babiček, které měly hospodářství. Zažívala jsem jiné prázdniny než dnešní děti. Proto se snažím ve filmu přiblížit to, co máme na dosah a nemusíme za to platit. Přirodu, čerstvý vzduch, kamarády…
Je natáčení na Valašsku v něčem zásadně jiné oproti natáčení v jiném regionu – například Praze?
Pro mne ano. Vždyť Praha je oproti našim poměrně klidným „kopečkům“ rušné město. Není se čemu divit. Valašsko je domov, a proto se mi tu pracuje nejlépe. Cítím tady takový vnitřní klid a pohodu.
Mají vaše valašské filmy úspěch i mimo region?
Určitě ano. Postupně se nám ozývají organizátoři festivalů napříč celým světem. Namátkově např. New York, Rusko, Řecko, Německo, Arménie, Irán, Čína... Hřeje mě u srdce, že můžeme kus naší malé země ukázat i za hranicemi.
Film DĚDA byl také uveden na TV JOJ v rámci 15letého výročí televize a stal se nejsledovanějším pořadem týdne.
V listopadu jsem se zúčastnila s Petrem Čtvrtníčkem a jeho dcerkou Aničkou festivalu CZECH IN 2017 v Moskvě. Film DĚDA se stal nejnavštěvovanějším filmem festivalu.
Vy se ale nevěnujete pouze celovečerním filmům. Narážím na vzdělávací filmy pro školy…
Ano, máte pravdu. To bylo vlastně mou prioritou a snažím se, aby filmy, které vznikají pod mou „taktovkou“ nabíraly také vzdělávací charakter. Když to zaobalíte do lehce zábavné formy, mohou se stát zázraky a třeba i pro dnešní děti se mohou neatraktivní témata stát zajímavými. ????
Aktuálně připravuji 45minutový instruktážní film, který obsáhne tradice na Valašsku v rámci hospodářského i církevního roku.
Všechny projekty – jak film DĚDA, tak Tehdy spolu i zmíněná instruktáž, získaly záštitu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Zmínila jste přípravu nového instruktážního filmu. Máte rozpracovaný i nějaký další filmový projekt?
Na filmovém festivalu ve Zlíně jsem plnému sálu slíbila novou pohádku, a to by bylo, aby nebylo.
Dělám si legraci. Jsem na úplném začátku, stojím na startovní čáře, ale těším se. Těším se na zážitky, těším se na výsledek. Vkládám svou důvěru svým kolegům. Výbornému režisérovi a kameramanovi Jirkovi Novotnému a Petru Kubelíkovi – scénáristovi a hudebnímu skladateli. To i díky nim nejedno lidské oko uronilo slzu. Těším se na spolupráci s nimi, i když vím, že přijdou i nelehké okamžiky. O to více si potom člověk toho finálního „produktu“ váží.
Prozradíte, o čem bude pohádka vyprávět a kdo si v ní zahraje?
Mám obrovskou radost, protože se mi podařilo získat náklonnost mému srdci velmi blízkým hercům. Dohodnuti jsme s Pavlem Zedníčkem, Bolkem Polívkou, Petrem Čtvrtníčkem a jeho dcerou Aničkou, také jsme oslovili Vladimíra Polívku, Annu Polívkovou, Evu Josefíkovou, Andreu Kerestešovou, Pavla Nového, Petru Hřebíčkovou, a také osobnosti z regionu – Františka Segrada, Jiřího Vymětala. No a aby bylo to „valašské zastoupení“ kompletní – zkusím oslovit také paní Elišku Balzerovou.
Pohádka bude o úsměvu, bude o boji ročních období, bude o slovanských Bozích a bude o nás – lidech…
Více poodkryji časem. ????
A máte už představu, kde budete točit?
Počítám s tím, že celý film natočíme ve Zlínském kraji. Doufám, že nám bude přát počasí a přijde pravá valašská zima. Ta by pro pohádku byla tou nejlepší filmovou kulisou.
Teď trochu z jiného soudku – jak vnímáte nové aktivity okolo podpory filmu ve Zlínském kraji? Myslím například vznik dotačního programu, filmového fondu nebo působení filmové kanceláře. Má to konkrétně pro vaši práci nějaký přínos?
Ano, obrovský. Víte, když si vzpomenu na to, jak jsem obcházela sponzory s větou: „Dobrý den, jmenuji se Marta Gerlíková a chci točit celovečerní film o Valašsku,“ mám úsměv na rtu. Muselo to být pro některé zábavné, možná až trošku šílené. Proto v dotačním programu vidím pro mladé a vlastně všechny filmaře velké šance realizovat si své sny, tak jako se to podařilo – sice s bradou na zemi – mně (směje se).
Určitě je také dobře, že v kraji vznikla filmová kancelář. I když je člověk z regionu, spoustu lokací tak dobře nezná. Magdaléně (z filmové kanceláře) se stačí zmínit a během pár chvilek máte v mailu typy jak na místa, lidi, techniku, apod. A tato pomoc, milí kolegové, nic nestojí…
Když jsem začala dělat film DĚDA, nic takového nebylo. Museli jsme si se vším poradit sami. Takže ano, jsem moc ráda, že teď už v kraji filmovou kancelář máme.
Chcete našim čtenářům na závěr něco vzkázat?
V novém roce vám přeji zdraví a úsměv na rtu.
Držte nám pěsti, aby se nám podařilo pozvat vás v roce 2019 do kina na novou pohádku z Valašska. Vaše Marta
Autor: Magdaléna Hladká, ZLÍN FILM OFFICE
