ROZHOVOR: Ve Zlíně se natáčí neobyčejné příběhy ‚obyčejných‘ lidí

Od listopadu loňského roku působí ve Zlínském kraji pobočka neziskové organizace Post Bellum – Paměti národa. Jejím úkolem je archivovat osobní vzpomínky pamětníků, které vypovídají o duchu doby i o zlomových okamžicích naší země. První série videí, která zachytí neobyčejné příběhy lidí spojených se Zlínským krajem, se natáčí v prostředí zlínských ateliérů právě v těchto dnech. Na otázky proto tentokrát odpovídá ředitel regionální pobočky, Petr Zavadil.

Nejmladší vnuk J. A. Bati, John Nash, při natáčení vzpomínek pro Paměť národa |  Zdroj: ZLÍN FILM OFFICE

Petře, ne každý organizaci Post Bellum zná. Můžete vysvětlit, co přesně dělá?

Základem našich aktivit bylo v úplném začátku natáčení audio rozhovorů s pamětníky pro Český rozhlas. Z výstupů se začaly zpracovávat výstavy a knížky. Před čtyřmi lety jsme začali pořizovat také video nahrávky pamětníků. Další významnou položkou v naší činnosti se v průběhu let stalo vzdělávání. Vlajkovou lodí této oblasti je projekt Příběhy našich sousedů. Další aktivitou jsou workshopy, kde děti mohou prožít historické události na vlastní kůži.

Jak si takový workshop představit?

Jeden je třeba na téma kolektivizace v roce 1948: Každé z dětí si vybere jednoho pamětníka a seznámí se s jeho příběhem. Po vzoru skutečných událostí pak mezi sebou vytvoří obec, ve které každý zastupuje svého pamětníka. Vlastně hraje jeho roli tak, jak ji kdysi žil on sám. Tím děti poznávají, jaké to pro lidi tehdy bylo. Věříme, že aktivní forma prožitku v dětech spíš zanechá nějakou stopu, než když jim někdo řekne „bylo to tak a tak“.

Post Bellum a Paměť národa sídlí od začátku v Praze. Co vás motivovalo k rozjezdu regionální pobočky?

Lidé v Post Bellum už dříve přemýšleli, jak zefektivnit svoji činnost a sami cítili potřebu dostat se blíž k pamětníkům ze vzdálenějších regionů. A pak tu byla poptávka přímo z krajů, které chtěly, aby v nich Post Bellum působilo. Byly to vlastně tyto dva procesy, které šly ruku v ruce.

Naše pobočka Paměti národa, která je společná pro Zlínský a Olomoucký kraj, vznikla jako první. Velkou zásluhu na tom má Martin Růžička ze Zlína, který vznik pobočky inicioval a podporoval. V současnosti už ale existuje také pobočka v Plzeňském kraji a ve Východních Čechách.

Když mluvíme o Zlínsko-olomoucké pobočce, jak velký tým si máme představit?

Já mám aktuálně na starost shánění peněz, aby se vše rozjelo. Dvě kolegyně řídí projekty Příběhy našich sousedů a zhruba deset kolegů pracuje na pozicích sběračů. Tedy těch, kdo sbírají příběhy od pamětníků. Tento tým chceme do budoucna rozšířit. Vzniká také tým našich lektorů pro workshopy na školách. Co se týče produkce nebo marketingu, tyto věci řešíme hlavně ve spolupráci s pražskými kolegy.

Co kdyby se chtěl do sběru příběhů zapojit někdo ze čtenářů, může se vám ozvat?

Ano, určitě, můžou se mi ozvat na e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Jen upozorňuji, že všem zájemcům dáváme na začátku krátký test z moderních dějin. Potřebujeme totiž vědět, že o tomto tématu tito lidé něco vědí. Pokud test zvládnou, zaškolíme je a pak již mohou začít pracovat s pamětníky.

Jak takové zpovídání pamětníků probíhá? Máte připravený scénář otázek nebo jde o spontánní vyprávění?

Snažíme se, aby byl každý příběh zachycen od narození pamětníka až po současnost. Proto úvod videa začíná vždy stejně. Pamětník řekne, jak se jmenuje, kolik je mu let apod. Na konci pak všichni dostanou prostor, aby řekli svůj vzkaz budoucím generacím. Takže i závěr je vždy ve stejném duchu. Vše mezi tím je o individuálním příběhu daného člověka. Vždycky nás také zajímá, zda a kde se životní běh pamětníka propojil s „velkými“ událostmi 20. století.

Nejmladší vnuk J. A. Bati, John Nash, při natáčení vzpomínek pro Paměť národa |  Zdroj: ZLÍN FILM OFFICE

Je zpracování jednotlivých vzpomínek naročné? Jak tento proces vypadá?

Sběrač si musí nastudovat příběh daného člověka. Pak probíhají 2–4 hodiny samotného rozhovoru. Celý nesestříhaný příběh dáváme následně k dispozici badatelům na náš web. Pro  něj musí ještě „sběrač“ nebo jiný náš kolega (editor) textově zpracovat příběh a vybrat z něj zajímavé momenty a audio ukázky. Videa samozřejmě slouží i jako podklad pro výrobu výstav nebo další aktivity.

Lidé mají ve svém příběhu často jedno silné téma, o kterém opakovaně vyprávějí, a to vždy stejným navyklým způsobem. I proto je důležité, aby si sběrači nastudovali materiály z archivů a hlavně, aby uměli klást otázky. Pokud se dobře ptají, mohou rozhovor dostat víc do hloubky. Na šikovnosti sběrače hodně záleží. Občas se stává, že se sběrač musí k pamětníkovi vrátit a dodatečně se zeptat na další věci.

Zpracované rozhovory jsou k dispozici pouze badatelům?

Všechny materiály uložené na Paměti národa neslouží jako zdroj informací jenom nám či omezenému okruhu vědců, ale může z nich čerpat kdokoliv z řad veřejnosti. Naše archivy jsou otevřené. Mohou do nich nahlédnout novináři, studenti i další zájemci. Bez registrace jsou k dispozici lehce omezené verze rozhovorů, ale stačí se zaevidovat jako badatel, tj. uvést svůj e-mail, a dostanete k dispozici vše.

Kolik pamětníků máte letos v plánu vyzpovídat ve Zlínském kraji?

Na začátku roku jsme chtěli natočit kolem dvaceti videí. Ale myslím si, že to bude řádově víc, snad šedesát. Ale uvidíme. Bude záležet i na finančních prostředcích. Druhá věc je, že pamětníci každým dnem mizí. Potřebujeme tedy nahrávat rychle, ale současně kvalitně. A to je mnohdy těžké.

Hodně času určitě zabere i samotné vyhledávání pamětníků. Jaký máte klíč k jejich výběru?

Lidé se na nás kolikrát obracejí sami. Píšou nám třeba děti nebo vnuci: „Babička zažila to a to, nechcete ji natočit?“ Dalším zdrojem jsou samotní pamětníci, které jsme už natáčeli. I ti nám často doporučí někoho z lidí, které znají. Obecně se ale snažíme natáčet hlavně ty, kteří jsou starší nebo nemocní. U nich totiž hrozí největší riziko, že jejich příběhy nestihneme zachytit.

Na koho tedy padla vaše volba pro první sérii natáčení ve Zlínském kraji?

Mezi pamětníky, se kterými právě točíme, je například nejstarší vnučka a nejmladší vnuk Jana Antonína Bati – Dolores Baťa Arambasic a John Nash. Baťa je silná tématika, takže máme k natočení domluvené i některé z absolventů Baťovy školy práce. Mezi dalšími pamětníky budou lidé, kteří něco zažili za druhé světové války nebo kteří byli v 50. letech vězněni.

Do budoucna může být jedním z témat i historie zlínského filmu. My sami využíváme k natáčení prostory střední filmové školy Creative Hill College na Kudlově, které nám zprostředkoval náš partner – zlínská filmová kancelář.

Nejmladší vnuk J. A. Bati, John Nash, při natáčení vzpomínek pro Paměť národa |  Zdroj: ZLÍN FILM OFFICE

A jak se vám na ateliérech pracuje? 

Natáčet v areálu filmových ateliérů je pro nás příjemné. Prostory máme navíc k dispozici bezplatně. To nám v rozjezdu velice pomáhá. Musím ale říct i obecně, že se setkáváme vesměs s pozitivní odezvou. Každý člověk, když se mluví o Post Bellum/ Paměti národa, řekne, že i v jeho okolí je někdo, jehož příběh by stálo za to nahrát. Každý druhý má ve své rodině nějakého hrdinu. Tím jsme lidem dost blízcí.

Můžou se lidé do vašich aktivit nějak zapojit?

Naši příznivci se mohou stát členem Klubu přátel paměti národa. Podmínkou je členský příspěvek, který se většinou pohybuje od 100 do 2 000 Kč měsíčně. Členství se dá také darovat formou poukazu. Díky těmto financím můžeme dál natáčet nebo třeba nechat hotová videa přeložit do angličtiny.

Důležité je, že lidé, kteří jsou zaregistrovaní do klubu ve Zlínském kraji, podporují svým členským příspěvkem právě činnost pobočky na Zlínsku. Pokud by to někoho zajímalo, stačí jít na naše stránky nebo mohou lidé kontaktovat přímo mne. Rád jim povím o aktivitách pobočky Střední Morava i možnostech podpory.

Samozřejmě se také snažíme, aby ze členství vyplývaly i výhody. Pro členy organizujeme různé akce. Jezdíme s nimi třeba na místa, kde se odehrávaly důležité historické události nebo pořádáme besedy s pamětníky, zveme je na křty knížek či do divadla. Výhody a péči o tyto naše přátele chceme v budoucnu ještě rozšiřovat.

Kromě klubu existuje také Kolegium paměti národa. Jeho členy jsou lidé z byznysu, kteří přispívají na naši činnost většími dary. Navíc je to společenství, ve kterém se schází zajímavé lidé. Kolegium funguje jako náš poradní orgán. Pomáhá nám rozhodovat, kam dál směrovat naši činnost.

Autor: Magdaléna Hladká, ZLÍN FILM OFFICE