ROZHOVOR: „Jako bych si Zlín k Praze přišil,“ říká režisér filmu ‚Zloděj otázek‘ Janek Jirků

V listopadu loňského roku se v nejstarším zlínském ateliéru natáčel celovečerní rodinný film Zloděj otázek. Snímek, jehož výrobu podpořil Zlínský kraj, se nyní skládá dohromady, a to z části i v místní společnosti Kouzelná animace. O tom, co výroba tohoto loutkovo-animovano-hraného filmu obnáší, jsme si povídali v prostředí zlínského ‚kouzelného‘ studia přímo s režisérem Jankem Jirků a zlínským střihačem Liborem Nemeškalem.

Ve zlínském studiu Kouzelná animace probíhají obrazové práce na filmu Zloděj otázek | Zdroj: ZLÍN FILM OFFICE

Janku, kolik času vám kompletně zabrala výroba snímku Zloděj otázek?

Janek Jirků (JJ): Tři roky jsme vyvíjeli scénář. Další rok trvalo, než vznikl storyboard. Poté jsme věnovali dva měsíce intenzivním přípravám natáčení. To probíhalo tři týdny ve Zlíně. Pak následovaly dva a půl měsíce ve střižně, a ještě nás čekají tři měsíce na obrazovou a zvukovou postprodukci.

Takže práce na place je paradoxně nejkratší etapou výroby?

JJ: Ano. Pobyt v ateliéru a natáčení před blue screenem (klíčovacím pozadím, pozn. red.) byla asi ta nejzábavnější, nejintenzivnější a vlastně nejrychlejší práce. Tam vznikl základní obrazový podklad a pak už nastal Liborův čas (smích). Tady bych zdůraznil, že Libor tráví na filmu hned za mnou nebo možná ještě za výtvarníkem Hynkem Dřízhalem nejvíc času. Jejich práce jsou časově velmi náročné.

Pojďme se tedy bavit konkrétně. Co se děje ve zlínském studiu právě teď?

Libor Nemeškal (LN): Aktuálně tu s Jankem pracujeme na definování celkového tvaru snímku. Jinak řečeno, vytváříme tu něco jako mapu nebo návod, podle kterého se pak budou naši kolegové snažit film sestavit. Kdybychom teoreticky měli už tuto mapu hotovou a poslali ji někomu, kdo náš projekt vůbec neviděl (třeba v Indii), tak by podle ní měl být schopný film poskládat.

Vlastně teď děláme dva měsíce na něčem, co se pak celé vyhodí do koše (smích). Zbyde z toho jen návod, jak film z jednotlivých vrstev a prvků složit dohromady. A tím nám v Kouzelné celá ta práce teprve začne. Až po dokončení této ‚mapy‘ se kolegové budou moct pustit do skládání finálního obrazu – toho, který diváci později uvidí v kině.

Dá se tedy říct, že film vznikne kompletně ve Zlíně?

LN: Ve Zlíně provádíme obrazové práce. Ale třeba zvuk řeší tým z Prahy. Nic z toho, co teď ve střižně slyšíme, se ve filmu nepoužije. To jsou jen pomocné nahrávky, které připravil ještě před natáčením Janek.

Janku, jak jste v pražské produkci přišli na zlínskou Kouzelnou?

JJ: Producenti z Evolution Films se s animátory z Kouzelné znali už z dřívějška. Věděli, že v tomto studiu mají schopnosti i kapacitu potřebnou na výrobu filmu, jaký chystáme. Když se pak ukázalo, že Zlínský kraj bude vyhlašovat grant, začali jsme reálně uvažovat o přenesení výroby do Zlína. Ještě před vyhlášením výzvy jsme k vám vyrazili na obhlídky. Prošli jsme si zdejší ateliéry a navštívili Kouzelnou. Na základě úspěšných obhlídek a jednání jsme se pak už definitivně rozhodli přenést výrobu sem a podat na kraji zmíněnou žádost o podporu. A i ta dopadla pozitivně.

Jak se na tuto volbu díváš nyní, když je velká část práce hotová a ty už znáš trasu Praha– Zlín nejspíš nazpaměť? ????

JJ: Pokud se budeme bavit o cestování, tak asi čtenáře zklamu. Já vlastně nastoupím do vlaku a získám tak tři hodiny, kdy se můžu nerušeně koncentrovat na práci. Skoro jako bych seděl v o něco delším metru (smích). Cesta je opravdu hodně rychlá. Když tedy vynechám ten úsek Otrokovice –Zlín. Ten se ale dá vyřešit taxíkem. Pak vystoupím a jsem na ulici, která není nepodobná Holešovicím nebo jiným částem Prahy. Skoro bych kolikrát řekl, že si ani neuvědomím, že už jsem v jiném městě. Jako bych si Zlín k Praze přišil.

A po technické stránce nějaké zásadní rozdíly vnímáš?

JJ: Na našem projektu je hezky vidět, že dnes už je jedno, ve kterém městě se takový druh filmu dělá. Podmínky na práci jsou třeba ve Zlíně s Prahou srovnatelné. Lidé někdy mylně očekávají, že pražská filmová studia jsou modernější nebo lépe vybavená. Ve výsledku je důležité hlavně to, aby stroj, na kterém se pracuje, nepadal (smích). A především je důležitý člověk, který u toho stroje sedí.

LN: Pro mě je dobré, že se nestříhá v Praze, ovšem hlavně z toho důvodu, že tam Janek bydlí. Když se stříhá s režisérem, který musí neustále odbíhat, aby vyzvedl děti ze školky a podobně, není to ideální. Janek sice musí trávit čas ve vlaku, ale když sem dorazí, je maximálně soustředěný. Vím, že když za námi do studia přijede na dva dny, tak se bude projektu po celou dobu intenzivně věnovat. Všichni se snažíme ten čas maximálně vytěžit.

Zloděj otázek se natáčel v listopadu loňského roku ve zlínských filmových ateliérech | Zdroj: ZLÍN FILM OFFICE

Jestli dobře rozumím, ty Janku sedíš vedle Libora a říkáš mu, co má technicky provést?

JJ: Já jsem schopen opravdu pouze komentáře, protože ani jednomu kroku, který Libor dělá tady na té klávesnici, nerozumím (smích). Ale teď vážně. Spolupráce se střihačem je pro mě obecně náročná, protože mám v hlavně myšlenku, ale sám ji nejsem schopný technicky provést. Musím tedy umět všechno přesně pojmenovat a Liborovi popsat. Často přitom řešíme třeba pouhou vteřinu záběru. Chvíli tedy probíhá intenzivní debata a po ní následuje energický propad. Čekání, než Libor domluvený úkon nakliká. Toto já nenávidím, protože nahazovat koncentraci jednou za deset, dvacet minut, to je hodně náročné. 

Nejednou se taky stane, že vedu střihače k nějakému tvaru a až za hodinu dvě tu věc dokončí, a my se na ni podíváme v kontextu, zjistíme, že nám vůbec nefunguje. Že to byla slepá ulička. V tomto bodě musím říct, že Libor je na tuto práci fantasticky vybavený, protože má neuvěřitelnou trpělivost a schopnost nedávat najevo, že už těch pokusů bylo moc (smích).

Podílí se na výrobě filmu z Kouzelné animace i někdo další, kromě tebe, Libore?

LN: Ve střižně jsme dva střihači, režisér, jedna kolegyně komunikuje návrhy a dva kolegové pracují na klíčování odsouhlasených scén, tj. už na čisto odebírají modré pozadí, které je za postavami. Další tři compositoři skládají vyklíčovaný obraz s ilustracemi do podoby finálního obrazu. Uvidíme, jak bude tato část prací náročná. Jsme připraveni zapojit z našeho týmu i další.

JJ: U filmu se obecně střídají etapy, kdy se na výrobě podílí jen jeden člověk (třeba já coby scenárista/režisér) a z toho se na něj nabalí skupina dalších třeba padesáti lidí. Když přidáme i herce, tak najednou může být u projektu i tým o sto členech. Pro mě je to pak velký adrenalin a současně zodpovědnost vůči všem, kdo se zapojili, kdo projektu věří. Přirovnal bych to k povolání horského vůdce, který provádí skupinu lidí vysokými kopci. My přitom ty hory ani nevidíme. Odkrývají se před námi v průběhu tvorby. Jednou jsem se na toto téma bavil s kamarádem horolezcem a shodli jsme se, že práce horského vůdce a filmového režiséra jsou si opravdu hodně blízké. Zejména tím adrenalinem.

Kdy tedy plánujete váš ‚vysokohorský přechod‘ ukončit? :-) Kdy uvidíme výsledek?

JJ: Když se všechno podaří, premiéra se bude odehrávat v květnu, v rámci Zlín Film Festivalu. Všechny čtenáře na ni srdečně zvu.