Hermína Týrlová: Obrovská skromnost v soukromí a naprostá neskromnost v práci – I. část rozhovoru
Česká televize v koprodukci a za finanční podpory statutárního města Zlína dokončuje v těchto dnech film o životě a dílu české scenáristky, režisérky a animátorky Hermíny Týrlové. Natáčelo se především ve Zlíně – na místech, kde Týrlová žila a pracovala. O vzniku i průběhu natáčení si se ZLÍN FILM OFFICE povídali režisér Pavel Jirásek a dramaturg Martin Polák.
Natáčení dokumentu Hermína Týrlová – první dáma animovaného filmu | Foto: Martin Polák
Jak se zrodila myšlenka natáčet o zlínské filmařce Hermíně Týrlové?
Pavel Jirásek: Toto téma už nějakou dobu viselo ve vzduchu. Každá doba si řekne o zpracování určitého tématu. V uplynulé době se hodně mluvilo o Jiřím Trnkovi, Karlu Zemanovi a my si myslíme, že by se tedy nemělo zapomenout ani na Hermínu Týrlovou.
Martin Polák: Takový projekt je samozřejmě dlouhodobější záležitost. S Pavlem jsem ho před realizací dlouho diskutoval. Oslovil jsem ho, protože on sám je dlouhodobý sběratel a specialista na českou loutku a animaci. Chtěl jsem tak Pavlovi dát příležitost uchopit svoji kurátorskou činnost a zpracovat ji v dokumentu. Pavel následně přišel s myšlenkou pojmout dokument filmovým zpracováním. To znamená otočit princip, který jsme již použili při výrobě dokumentu o Karlu Zemanovi. Výsledek je tedy určitou ukázkou filmové práce. Nakolik se nám to povedlo posoudí sami diváci.
K osobnosti Hermíny Týrlové se vám podařilo získat velké množství informací. Jak jste pojali jejich zpracování?
Pavel Jirásek: Takový dokument můžete řešit více způsoby – např. rozhovory s pamětníky, které jsme samozřejmě udělali, ale nakonec jsme šli vyprávěním samotné Hermíny Týrlové. Rešeršovali jsme všechny dostupné snímky a z nich jsme poskládali životní příběh. Hermína tak odvypráví svůj příběh vlastně sama. Chceme tak prezentovat její vnitřní svět, který byl plný rozporů: Obrovská skromnost v soukromí a naprostá neskromnost v práci. Tam chtěla vždy dosáhnout nejlepších výsledků.
Martin Polák: Ještě doplním, že autenticity dosahujeme také zdrojem jednotlivých výpovědí. Čerpali jsme z televizních, rozhlasových, filmových nahrávek – to jsou prameny, kde je Týrlová reálně zachycená. Ale použili jsme taky řadu dopisů a psaných materiálů. Ty ale nestylizujeme do dialogu. Necháváme vše tak, jak to je. Pasáže se pouze přemlouvají herečkou. Slova zůstávají plně autentická.
Odehrálo se při natáčení něco, co vás zaskočilo, co jste nečekali?
Pavel Jirásek: Nedá se říct, že by nás něco vyloženě zaskočilo. Co nás ale po celou dobu překvapovalo, to byla neustálá osobitost Hermíny Týrlové, která vyzařuje z její práce. Její kreativita, neustálá tvůrčí nespokojenost. To, že ji neustále něco hnalo ke zkoušení nových věcí, nových typů animací, a to i s předměty, které pro animaci nejsou zcela vhodné – jako například sklo nebo vlna. Tyto materiály se animaci téměř vzpírají. Hermína Týrlová v sobě měla zkrátka neustálý vnitřní tlak a touhu něco vytvářet. Je to jeden ze základních rysů její osobnosti.
Martin Polák: Pro mě osobně byl silný hlavně ten moment, kdy jsme dostali do ruky dvanáct kotoučů filmů. Vezli jsme si je Zlína do Brna plní nedočkavosti, až si je budeme moci prohlédnout – kotouč po kotouči pouštět. To byl moment, kdy jsme začali objevovat materiály, které lidské oko 60–70 let nevidělo. Procházeli jsme soukromé archivy paní Týrlové, přímo její osobní záznamy. Našli jsme třeba snímky z budování její chaty, kde je zachycené, jak jí terasu betonuje oscarový režisér Elmar Klos spolu s dalšími zaměstnanci ateliérů. To myslím ukazuje, jak silná to byla žena – žena, která dokázala zaúkolovat všechny kolem sebe. (smích)
S autenticitou paní Týrlové jsme se potkávali při natáčení opravdu často. V momentě, kdy vstoupíte do jejího domku, uvidíte spoustu prvků, které jsou Hermíně vlastní. Tato atmosféra se nás dotýkala i při natáčení ve škole Creative Hill College, v původních filmových ateliérech na Kudlově, v jejím domku. Vlastně v celém Zlíně. Jako by nás sledovala, jestli to děláme poctivě.
Konec I. části.
Autor: Magdaléna Hladká, ZLÍN FILM OFFICE
